Popolo 09/2017 - Skutečná tvář Yamady Ryosukeho

13. srpna 2017 v 23:06 | JPYamasuke |  Updates
Rozsáhlý rozhovor s Ryosukem o jeho herecké tváři.




Skutečná tvář Yamady Ryosukeho

Popolo 09/2017

Občas jsem ovlivňován rozporuplnými emocemi

Nepřetvařuju se mezi "Yamadou Ryosukem z Hey! Say! JUMP" a "hercem Yamadou Ryosukem", ani mezi těmihle dvěma osobnostmi vědomě nepřepínám.
V závislosti na situaci se dokážu vžít do jedné z těchto dvou rolí naprosto přirozeně. Jinými slovy, obě tyto osobnosti jsou Yamada Ryosuke.

Nicméně myslím, že jsem celkem dobrý v přepínání se do pracovního režimu. Ať ztvárňuji jakoukoliv roli, neberu si svou postavu sebou domů, když opouštím plac. Nikdy? No, nejsem si 100% jistý, ale co si tak pamatuju, tak se to ještě nestalo.

Když se připravuji na roli, nejprve mi vyhovuje mít před očima vzhled postavy, než začneme natáčet. Pak si projdu scénář a promluvím s režisérem, začnu trénovat své tělo, shodím pár kil, nebo si přebarvím vlasy v závilosti na roli.

Kromě toho se specificky věnuji i vytváření vnitřku postavy, ale o tom hodně přemýšlím až na lokaci pro natáčení. Chci se projít po scéně a vžít se do atmosféry kolem mě, načež mě přepadne pocit "Ano, tak zkusíme tohle." Ačkoliv to možná zní překvapivě, nerad se vžívám do postavy před samotným začátkem natáčení.

U žádného filmu totiž přesně nevím, jak bude vše vypadat a jak se připraví scéna, než se tam dostanu. Jedině po příjezdu a domluvě s herci a štábem se do role dokážu dostat.

Tohle rozhodně není jediná "správná" cesta. Myslím, že každý herec má rozdílnou přípravu na roli. Tohle je něco, co jsem si uvědomil až po čase. Pro mě osobně je tohle ten nejlepší způsob, jak se role chopit. V budoucnu bych možná mohl zkusit jiný přístup, ale právě teď je toto má metoda. Nicméně se nepřestanu soustředit a vždy do toho dám na place všechno.

Co? Co kdyby režisér řekl: "Ode dneška chci, abys byl o samotě několik měsíců, aby ses připravil na roli"?
No... Musel bych se vzdát některých mých aktivit s JUMP. Záleželo by to na aktuálním pracovním vytížení a na dané roli, takže na to zatím nedokážu odpovědět.

Pravdou je, že jsem zapojen do různých zábavních pořadů a ještě dalších pracovních věcí s JUMP, nemůžu upřímně říct, zda bych mohl všechno zahodit a stát se na několik měsíců určitou postavou. Jsem idol, který také pracuje jako herec, musím tedy balancovat mezi těmito dvěma prácemi. Abych toho byl schopen, musím spoléhat na svou schopnost přizpůsobivosti, kterou jsem si vyvinul. Jak rychle se dokážu přizpůsobit dané situaci a roli díky této schopnosti? Na druhou stranu cítím, že jestliže jsem ponořen do role, tak postava pravděpodobně ovlivní mé chování mimo filmový set.

Můžu vám dát přesný příklad toho, o čem jsem mluvil. Zapomněl jsem, jestli to bylo během natáčení drama "Cain and Abel" nebo "Fullmetal Alchemist". [Bylo to CaA.] Byla tam velmi důležitá scéna, kde jsem byl dohnán k zoufalství a musel srdcervoucně brečet. Jenže před a po té scéně jsem měl naplánováno natáčení zábavních pořadů, takže bylo velice obtížné přepínat mezi takovými emočními rozpoleženími. Abych se na tu dramatickou scénu připravil, tak jsem poprvé ve svém životě dohnal sám sebe do stavu naprosté beznaděje, ale při točení zábavy jsem musel ukázat "normální" tvář. Tehdy jsem byl opravdu frustrovaný, protože mé pocity byly neskutečně rozházené a k normálu to mělo hodně daleko. Každopádně během toho pořadu se mi dařilo se přirozeně smát a bavit se. Krátce poté jsem se opět vrátil ke svým zoufalým emocím, abych mohl onu scénu natočit správně.

Dokážu si přivlastnit roli okamžitě

Ještě nikdy jsem nebyl schopen si říct "Do této role jsem vložil své největší úsilí," ale samozřejmě se snažím roli pochopit. "Myslím, že ta postava by se zachovala takhle, je to tak?" Jak se ohlížím zpět, měl jsem jednu roli, která pro mě byla oříškem. Je to hlavní postava filmu "Namiya Zakkaten no Kiseki", Atsuya. Řekl bych, že to bylo náročné spíše emočně než fyzicky.

Jak o tom přemýšlím, stalo se mi to i u "Cain and Abel". Přijde mi hodně složité hrát "normální, obyčejné lidi". Mé předchozí role byly především postavy se speciálními schopnostmi, které pocházely ze světa mangy nebo anime.

Cítil jsem tu obtížnost hlavně u "Namiya Zakkaten no Kiseki", kde role vyžadovala potlačování mých pocitů. Když byste se měli zaměřit na každé malinké gesto, tak by mě zajímalo, jak by se pak někdo mohl chovat ještě "normálně". Ve skutečnosti jsem se rozhodl nemyslet vůbec na nic a hrál podle svých instinktů. Touto taktikou jsem se snažil působit jako obyčejný, normální člověk.

Naopak i přestože se jedná o postavu z mangy, jsem až překvapivě podobný Edwardu Elricovi z "Fullmetal Alchemist". V osobním životě bývám občas drzý, otrávený a mám hodně protrhlou pusu. Sám jsem si toho nevšiml, ale má rodina mě takhle slýchá mluvit neustále, takže mi říkali, že já a Ed jsme si až děsivě podobní.

I když jsem tvrdil, že jsem do role ještě nevložil až tak převeliké úsilí, v době začátku natáčení jsem se rychle stal danou postavou. V "Namiya Zakkaten no Kiseki" byla scéna, kde se kamarádi z dětství Shota (Murakami Nijiiro) a Kohei (Kanichiro) prali s Atsuyou, kterého jsem hrál já. Byla to důležitá scéna, kde se projevovalo pouto mezi touto trojicí, které vám má nastínit, jak své životy žijí.

Takže jakmile jsem praštil Shotu, rozplakal jsem se i přesto, že nebylo ve scénáři napsáno, že Atsuya bude plakat. Proč jsem teda plakal? Bylo to proto, že se mi v tu chvíli vybavila celá Atsuyova minulost. Když ve mně explodovaly všechny ty emoce, tak mě prostě přemohly. Obvykle jsem schopen se do role dostat okamžitě.

Předtím jsem zmínil nutnost schopnosti přizpůsobit se, ale někdy musím na place strávit více času, abych se dokázal do dané situace vžít. Během zkoušek a konečného natáčení se zdržuji na nějakém temném místě, kde můžu být sám, abych se dokázal uklidnit a urovnat si myšlenky. Poté se obvykle konečný záběr povede na první pokus. Myslím, že se dokážu až výjimečně soustředit a to je nejspíš něco, co jsem pochytil jako Johnny's. Už od svého dětství jsem žil ve světě, kde se stávaly věci jako "Choreograf změnil kroky před vystoupením" nebo "Musím si náhle zapamatovat kroky někoho jiného, protože tu teď nemůže být." Je to pro mě tak přirozené jako dýchat vzduch. Díky těmto zkušenostem jsem schopen využívat to, co jsem se naučil ve své aktuální práci.

Ale nemůžu si dovolit nejít kupředu

Osobně si nemyslím, že bych díky herectví dospěl. Nicméně díky komunikaci se štábem na place jsem byl schopen poznat spoustu mezilidských vztahů. Více, než dospívání skrz herectví, cítím, že jsem nabral životní zkušenosti, které v herectví mohu použít.

Herec Yamada Ryosuke má před sebou ještě stále dlouhou cestu, ale kdysi jsem snil o své vlastní premiéře na velkém plátně. Když se na sebe v kině dívám objektivně, napadá mě "Takže jsi došel až sem." Pořád mi připadá neuvěřitelné, že jsem obsazován do filmů, ovšem nemůžu se úplně pochválit. Ještě stále se toho mám hodně co učit.

Abych se posunul dál jako herec, myslím, že je důležité nabírat více zkušeností. Je důležité čelit úspěchům i selháním. Každý se bojí selhání, ale řekl bych, že bez neúspěchů, které jsem zažil, bych nebyl nikým. Hlavně nedávno jsem stále slyšel "Ano, znovu, znovu." I přestože jsem selhal, jen mi problesklo hlavou, "Pár selhání mě nezabije."

Možná by pro mě bylo jako pro člověka přirozené být v depresích jeden nebo dva dny, ale zjistil jsem, že se ze mě pomalu stává člověk, který je schopen říct "To nevadí, nepřemýšlej o tom." V této práci si nemůžu dovolit, aby mě selhání zastavilo v pohybu vpřed, ale protože jsem si tenhle život vybral sám, věřím, že si ho musím užít. I kdybych tuhle práci neměl, tak bych si asi procházel těmi samými myšlenkovými pochody.

Během volna jsem dost svobodným člověkem. Víc než jednou jsem Keitovi slíbil, že spolu někam půjdeme, i když jsme nakonec nešli, ale on mi vždycky odpustí. Lidé kolem mě jsou celkově opravdu otevření a odpouštějí. Součástí mojí práce je spousta psychické zátěže, ale také je tu mnoho lidí, kteří mě na mé cestě podporují. To ze mě dělá to, čím jsem. Díky tomu jsem schopen vyvážit dobrou rovnováhu mezi mým veřejným a osobním životem.

"Neměli byste se obávat selhání, musíte si užívat život, který jste si zvolili."


Po rozhovoru
"Je trapné mluvit o sobě jako herci," tvrdí Yamada s úsměvem. Jeho výraz se okamžitě změnil. Vyprávěl nám o sobě svými upřímnými slovy od srdce s jiskřičkami v očích. Tohle byla jiná podoba, odlišná od jeho osobnosti jako idola.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama