Říjen 2017

Pozastavenie aktivity na Heisei9

2. října 2017 v 16:29 | Hikarumi a JPYamasuke |  Updates
Na pozastavenie máme viac dôvodov, no asi by bolo najlepšie to všetko napísať úprimne a stručne. Jedným z prvých dôvodov je škola. Keďže sa obe chceme venovať škole (a príde nám to ako trochu dôležitejšia záležitosť), nechceme sa zdržiavať prekladaním niečoho, čo si aj tak prečítajú potom traja ľudia. Tak sa dostávame k druhému dôvodu..
Proste nás to nebaví. Vieme, že to robíme zbytočne a bez výsledku. Ja (Hikarumi) som začala prekladať HSJ a prestala som prekladať Visual Kei záležitosti. A to hlavne preto, lebo si myslím, že by vďaka mojim prekladom začalo mať týchto chalanov rado viac ľudí. Predpokladám, že JPYamasuke to má podobne. Avšak je jedno ako sa snažím, či už robiť reklamu, zdieľať, ukazovať kamarátom, prekladať, každý nad tým mykne rukou, povie, že všetci vyzerajú jak dievčatá a že im to príde nechutné a umelé, a nič z toho tým pádom nie je.
Netuším, či to je uzavretými hlavami nášho obyvateľstva, alebo iba ja mám tak príšerný vkus, ale no čo. Sto ľudí, sto chutí. V skratke?
Pre Slovákov a Čechov sa z môjho uhľu pohľadu neoplatí prekladať. Radšej počkám, kým doštudujem, a začnem prekladať pre súdy, lebo aj to viac ľudí ocení, a ešte mi aj zaplatí.

- Hikarumi



Přesně nevím, kde bych měla začít, a tak budu možná skákat od jedné věci ke druhé. Myslím, že jsme s Hikarumi obě počítaly s tím, že nebude jednoduchý najít nový fans pro HSJ z Česka a Slovenska, nebo přesvědčit už ty stávající, aby se občas na naše překlady mrkli. Říkala jsem si, že jsem na tuhle skutečnost dostatečně připravená a že zvládnu to svoje náhodný tempo vydržet do té doby, dokud se to tu novýma fanouškama nebude hemžit. Bohužel mi teď došlo, že tomu tak úplně není. Poslední dobou jsem si prošla spousty věcma a dospěla jsem k tomu, že by pro mě možná bylo lepší toho nechat. Strašně mě to baví, ráda šířím lásku k HSJ, ale nemůžu dosáhnout nějakého toho svého cíle, když tu stále a stále dokola střílím slepými náboji do tmy. Akorát tu tak koukám na všechny ty naše přeložený věci a říkám si, jak je to překládání vlastně ve výsledku krásný... Jenže realita je nejspíš taková, že je to celkem k ničemu. A to tak zvláštně bolí. Dáváme do toho tolik času a nakonec se ty překlady ztrácejí někde na cestě k potencionálním fans. Mrzí nás, když se s tím hodiny a hodiny patláme a feedback je téměř nulový. Možná teď zavítám do trošku osobnějších věcí, ale já jsem typ člověka, který potřebuje být za odvedenou práci nějakým způsobem pochválen, jinak je hodně rychle demotivovaný a sekne se vším, co do té doby dělal. A to je jedna z těch menších věcí, co mě trápí. Rozepisovat to tu nechci a nebudu, ale ještě bych řekla něco, čím si budu po tomhle dost protiřečit. Překlady jsou pro mě taková dvojsečná zbraň. Je mi líto, když mi dojde, že jsou ve skutečnosti naprosto k ničemu. Zároveň se ovšem najdou i chvilky, kdy mi pomáhají. Dokážu s nimi zapomenout na některé své problémy a svým způsobem mě "léčí", když je potřeba. A tak trochu bloudím mezi rozhodnutím, zda toho opravdu nechat a osvobodit se od zodpovědnosti, kterou jsem si nevědomky hodila na vlastní záda, nebo pokračovat i přestože je to běh na dlouhou trať a ještě navíc bez cílové pásky. Aby toho nebylo málo, tak budu tenhle školní rok maturovat, takže to mi taky zrovna dvakrát nehraje do karet. Každopádně si teď dám pauzu. Možná něco přeložím, když se na to budu cítit, ale nebudu si nic plánovat, nakolik mě fakt stresuje, když nejsem schopná rozdělaný překlad následně dokončit. Jediná věc, u které si dokážu představit trávit čas bez toho, aby mě trápilo, zda to k něčemu vůbec je, jsou Ryosukeho JUMPapery. Ryosuke pro mě znamená tolik, že si nemůžu dovolit přijít o překlady s ním. Takže jestli se tu něco objeví, bude to Ryosukeho JUMPaper a nebo něco, co mi zrovna přelítne přes nos a naplní mě to obrovskou motivací a vášní, se kterou ten překlad budu schopná dokončit.

- JPYamasuke